Každý z nás známe nějakého žáka, který se nezdá být hloupý, a který přesto neprospívá. Důvodů může být mnoho, může to být nezájem o daný předmět, může to být těžká situace v rodině, může to být ale i něco tak obyčejného, jako je neschopnost dělat si dobré zápisy z výkladu.
O svůj příběh se s námi podělila Helena Veselá, které psaní všemi deseti změnilo život.
Helena měla ve škole k premiantce daleko. Ačkoliv z jejího vystupování bylo jasné, že se jedná o inteligentní děvče, její známky tomu zdaleka neodpovídaly. Situace se s každým rokem horšila a na střední škole už si všichni dělali starosti s tím, jak to s ní dopadne.
“Jak se člověk má učit, když nestíhá psát poznámky a když stíhá, tak je stejně po sobě nepřečte, protože psaní propiskou prostě není mou silnou stránkou?
Naprostá frustrace, protože vlastní poznámky jsou samozřejmě něco jiného, než ofocené stránky od spolužačky či knížka.
Škola mě naprosto nebavila, učitelé mě samozřejmě podceňovali a přestup na fyzicko-matematickou školu mi nedoporučili. V devítce mě posílali na „učňák“ – že na víc nemám. A nejhorší je, že ani já se necítila na to, že by mě to bavilo a že bych na to měla.“
Zlom nastal, když přišla hodina psaní na stroji. Ve chvíli, kdy se Helena naučila psát všemi deseti a začala si počítač nosit do školy, tak se ukázalo to, co nikoho předtím nenapadlo: že Helenin špatný prospěch pramenil z toho, že si ve škole nedokázala dělat poznámky z výkladu.
Helena měla štěstí na učitele, kterým nevadilo, že si do školy nosila na poznámky počítač. Nejen, že si dokázala zapisovat vše tak rychle, jak to učitel vykládal, ale navíc měla ve všem pořádek a mohla si rychle dohledat cokoliv potřebovala.
“Po psacím stroji jsem pokukovala od dětství! Psaní perem mi nešlo, a tak mě tento stroj naprosto fascinoval, ale tenkrát jsem jednoduše nevěděla, jak na to. Na střední přišla hodina psaní na stroji – to byl snad na škole první předmět, který jsem prostě chtěla. Těšila jsem se na hodiny, jako malé dítě na hraní.
Jakmile se ke mně poté dostal počítač a já si mohla psát poznámky – úhledně, odrážky, podrženo, kurzíva, tučné písmo apod. Vše bylo pro mě najednou úhledné a čitelné. Najednou mě začalo i bavit se učit, už bylo z čeho. A tak jsem i přes to, že jsem neměla jasný cíl ani jsem nikdy o žádném studiu neuvažovala, zvládla odmaturovat a v radosti vystudovala i Vyšší odbornou školu.”
Za Heleniným špatným prospěchem vězelo něco tak obyčejného jako špatné a nečitelné poznámky z hodiny. Studentů, kterým psaní všemi deseti pomůže a budou díky tomu mít lepší prospěch, může být mnoho.
“Škola mě jako malou nebavila, neměla jsem žádnou motivaci. Pamatuji si dodnes, jak jsem ze psaní v první třídě dostala špatnou známku a já se ze všech sil snažila! Já se taáááák snažila a nebylo to ohodnoceno. Snaha se prostě nepočítá a motivace byla ta tam… Jakmile jsem se měla z čeho učit, našla jsem si novou motivaci, proč se zase učit. Povedlo se mi tedy ve škole pokračovat a neskončit s výučním listem.“
K dobrému prospěchu může přispět i to, že se studenti mohou s počítačem cítit mnohem více dospěle a “cool”, což v určitém věku hraje významnou roli (pamatujeme si to všichni 🙂 ). A pokud to povede k tomu, že se jim ve škole bude lépe dařit, tak je to výhra pro všechny.
Helena své vyprávění zakončuje slovy: “Každopádně pointa je jasná: pro mě psaní všemi deseti přineslo konečně klid s poznámkami a mít se z čeho učit, tím se změnil celý přístup ke škole.”
Dnes je Helena úspěšnou obchoďačkou, která obchod zajišťuje i pro Psaní Hravě, aby co nejvíce dětí a teenagerů získalo zpět ztracené sebevědomí a dosáhlo úspěchů nejen ve škole.
Pokud by psaní všemi deseti pomohlo i vám anebo někomu ve vašem okolí, neváhejte vyzkoušet Psaní Hravě. Prvních 10 kláves je zdarma.
Anebo můžete ve čtení pokračovat na další případové studie ze škol anebo se s námi můžete naučit používat klávesové zkratky, které vám pomohou výrazně zefektivnit vaší práci na počítači.
