Blíží se 3. adventní neděle a s ní také Štědrý den, který snad každý z nás tráví sledováním pohádek, pojídáním cukroví, zdobením stromečku, smažením kapra a balením dárků na poslední chvíli. Pojďme se společně zasnít, jak by vypadal ideální vánoční den podle Psaní Hravě!
Proč nikdy nevidím zlaté prasátko
Místo tradičního budíku, který mě vytrhne ze snění v běžný pracovní den, mě probudí vůně vanilkových rohlíčků a vánočního čaje, který právě někdo uvařil vedle v kuchyni. Počkat! Je cítit ještě skořice, badyán a čerstvá vánočka. To je žůžo!
Po nekonečném převalování v posteli se konečně vykulím a běžím, abych byla v kuchyni co nejdřív. Nahážu do sebe asi dvacet rohlíčků, pět vosích hnízd a tři kokosové kuličky. Ta poslední se mi ale zarazí v krku. Uvědomím si, že letos zase neuvidím zlaté prasátko. Ach jo. Za celý můj život jsem ho neviděla ještě ani jednou. Asi něco dělám špatně. Můj vztah k jídlu je prostě přednější než cokoliv!
I když! Před nedávnem jsem začala psát s Psaní Hravě! A chytlo mě to tak, že jsem kvůli tomu jednou zmeškala i rande. Musela jsem se pak vymluvit na to, že jsem snědla něco špatného a nebylo mi dobře. No…další rande bylo asi za týden a na tom třetím už jsme psali hravě všemi deseti oba.
Tým Psaní Hravě
Co k tomu dodat – láska už neprochází žaludkem, jak tomu bylo kdysi, ale přes klávesnici počítače. Proto se hned od rohlíčků přesouvám k notebooku a o chvíli později už mi kmitají prsty u klávesnice jako kdybych trénovala už od narození. Možná ze mě mohl být virtuóz.
Proč si dát na Štědrý den čočku?
Z urputného psaní mě vytrhne až volání rodičů, že mám jít k obědu. U nás se na zlaté prasátko přestalo hrát už dávno. Hlad je hlad. Každý rok míváme na oběd čočku, kterou jsme si vždycky před těmi, kteří na zlaté prasátko věří, obhájili tím, že chceme mít hodně peněz. Letos je to ale jinak, říkáme si u stolu. Kolik kdo napočítá zrníček čočky, tolik bude mít příští rok úhozů za minutu. Proto jsem si nandala plný talíř. Na pověry sice nevěřím, ale znáte to. To “kdyby”!
Odpoledne se sice nese v duchu pohádek a cukroví, ale já mám stejně pořád nutkání sednout si k počítači a hrát. Je to jako droga. A to potvrzuje to, že o půl hodiny později už sedíme u notebooků všichni a hrajeme o sto šest! Soutěžíme v tom, kdo bude lepší a kdo získá víc hvězdiček. Zatím vyhrávám – to bude určitě tou čočkovou polévkou!
Tým Psaní Hravě
Z psaní nás vytrhne až zvonek na dveřích. Ups! To už se k nám asi dobývá babička. Hodiny na stěně ukazují čtyři hodiny odpoledne. Mamka rychle běží do kuchyně, aby to před babičkou vypadalo, že už je kapr skoro hotový a bramborový salát jak by smet.
Večeři podle původního časového plánu sice nestíháme, ale jak se říká – lepší pozdě, než nikdy. S plnými bříšky se vydáváme rozkrajovat jablka, pouštět lodičky a lít olovo. Dokonce se nám ve vodě vytvořily písmena PH. Všichni se shodujeme na tom, že to znamená Psaní Hravě – pH vody totiž máme v pořádku.
Co donese Ježíšek?
Hned potom se přesouváme ke stromečku, který jsme letos ozdobili písmeny. Na babičce je vidět, že se sice diví, ale nijak to nekomentuje. Často totiž říká, že té mladé generaci už nerozumí. O chvíli později si už rozbaluje svůj první dárek. Je to dárková poukázka na kurz Psaní Hravě!
Zbytek večera už trávíme tím, že učíme babičku psát všemi deseti. Nikdy bych nevěřila, že jí to tak chytne! Už má dokonce 150 úhozů za minutu. Trochu se stydím – to já jsem měla až po několika hodinách trénování.
Jako novoroční předsevzetí si letos výjimečně nedáváme zhubnout do plavek, ale naučit se psát lépe, bez překlepů a rychleji! Snad to splníme a nedopadne to stejně jako s hubnutím.
Krásné Vánoce!
Tým Psaní Hravě
